15. 9. 2010

Až budu velkej, tak budu ťuňtíčkem...


Většina dětí vzhlíží k nějakým vzorům, starším dětem, rodičům nebo pánovi, co prodává zmrzlinu. Chtějí být velcí, alespoň v těch případech, kdy budou prodavačem zmrzliny, budou mít takovou sílu jak taťka a podobně. Dospívající se už taky těší, až budou starší, samostatní a vážení. Ostatně proč ne, když jsou ve stavu life sucks a nemají moc cash, případně jsou stále obklopeni staršími vzory. Takže osobně se domnívám, že se do většiny lidí zakóduje to, že se těší na ten produktivní věk, kdy může být úspěšným a váženým člověkem.

Pak ale přijdou ženský se svým mateřským ťuťuťu a do okamžiku, než budou moci dělat ťuťuťu na něco malýho, tak to dělají na chlapa. Občas to snad i chlapům vyhovuje a cukrují s ženskou společně, já pak doufám, že to mají pod kontrolou a nebudou později litovat. Jo já vlastně ještě neřekl, co mám na mysli, no jo, to jsou ty moje pointy až na konec. Mám na mysli přehnaně roztomiloučké náhražky normálního oslovení, jako jsou, miláčku, lásko, broučku, pusinko, zlatíčko, beruško, sluníčko, bobíšku a třeba i to ťuňtíčku (ťuntíček mě nepotkal, bobíšek ke vší smůle ano). Všeho s mírou a když je tohoto moc, pokládám to za adolescentní a tak trochu hloupé. Většinou za tím je jen obyčejný návyk.

A proto bychom měli vyhlásit nějaký ten den, dva v týdnu za den normálního oslovování. Třeba by to mohlo být pondělí až sobota, aby to nebylo zas tak moc hrrrr.... 8D